|
Article in other languages:
|
Vilém II. (27. ledna 1859 Berlín - 4. června 1941 Doorn, Nizozemsko) byl posledním německým císařem a pruským králem; vládl od 9. března 1888 do 9. listopadu 1918.
MládíJeho otcem byl německý císař a pruský král Fridrich III. z rodu Hohenzollernů a matkou Viktorie Sasko-Koburská, dcera anglické královny Viktorie. Vilém II. byl nejstarším vnukem královny Viktorie, kterou jako významenou panovnici obdivoval a poslouchal, tudíž dokud žila napomínala Viléma za jeho špatné činy a držela ho tzv. "na uzdě". Vilém II. se narodil s částečne ochrnutou levou rukou, což působilo na jeho výchovu a byl na něn vyvíjen větší tlak. VládaKdyž roce 1888 zemřel císař Vilém I. stal se německým císařem jeho smrtelně nemocný syn Fridrich III., který však vládl pouhých 99 dnů. Po něm nastoupil na trůn jeho 29letý ambiciózní syn Vilém II. Proto je rok 1888 nazýván jako rok tří císařů. Politické a osobní rozpory mezi Bismarckem a novým císařem, který chtěl být „svým vlastním kancléřem“ zapříčinily v roce 1890 Bismarckův pád a odchod z politiky. Vilém II. byl zastáncem imperiální a nacionalistické politiky, toužil po Německu s koloniemi jako měly Anglie či Francie. Po propuštění Otto von Bismarcka roku 1890 vedl německou politiku v duchu militarismu k čemuž pomáhalo i veřejné mínění a hlavně němečtí generálové. Císař Vilém II. si dobře si rozuměl s Františkem Ferdinandem d´Este, který po smrti korunního prince Rudolfa stal korunním princem. K jeho manželce Žofii Chotkové se choval jako k budoucí císařovně, což bylo, vzhledem k jejímu morganatickému manželství s Františkem Ferdinandem d´Este velmi výjimečné. Jejich smrt při atentátu v Sarajevu ho velmi pobouřila jako přítele i jako panovníka, a proto naléhal na Františka Josefa I., aby vyhlásil Srbsku válku. Abdikace a exil
Vilém a jeho první manželka Augusta
Po převratu z 9. listopadu 1918, v němž se vyznamenali i pruští důstojnící a jenž se stal koncem Pruského království pojal císař Vilém II. v posledním okamžiku v rámci Německa státoprávně nerealizovatelnou, ale z historického hlediska správnou myšlenku vzdát se císařského titulu, nikoliv ale pruské koruny. Nakonec se ale pod tlakem událostí vzdal obou, čímž ukončil pětisetleté panování Hohenzollernů v Braniborsku, dvousetletého v Prusku a osmapadesátileté v Německu. Čl. 227 Versailleské smlouvy obsahoval veřejnou žalobu na Viléma II. pro „nejhrubší porušení zásad mezinárodní mravnosti a posvátné autority smluv“. Císaře měl soudit zvláštní mezinárodní tribunál. Císař však souzen a potrestán nebyl, protože se na radu maršála Hindenburga uchýlil do nizozemského exilu, poté co říšský kancléř Maxmilián Bádenský oznámil jeho abdikaci. V exilu nepřestal být nacionalistou a těšil se z Hitlerových vítežství nad Francií. S Adolf Hitlerem a několika nacistickými pohlaváry se setkal před válkou. V roce 1941 v nizozemském exilu ve městě Doorn zemřel. RodinaS první manželkou Augustou Viktorií Šlesvicko-Holštýnskou (1858 - 1921), kterou si vzal v roce 1881, měl sedm dětí:
V roce 1922 se Vilémovou druhou ženou stala vdova, princezna Hermína Schönaich-Carolath, rozená princezna Reuss (1887–1947). Měly spolu jen jedinou dceru:
OdkazySouvisející stránky
Literatura
Externí odkazy
Questions for article: |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
This article is from Wikipedia. All text is available under the terms of the GNU Free Documentation License.
IHS Europe: Infrared Heating Systems for Home and Business.